„Znovu a znovu mě dokáží Karlovy Vary dostat do opojení smyslů, kdy vidím nejen to, co je, ale i co by mohlo být a co se skrývá za oponou. Když vidím vše, co je jakoby kouzle skryto.
Je to snad zázrak léčivých pramenů, který ani moderní věda nedokázala dostatečně zachytit a popsat ve své křehkosti a tajemnosti elementů.
Je to snad onen velký svět v malém, který hýří barevností mnoha národů a ras. Všichni ti okouzlující, prostí i zázrační lidé, oslnivé módní výstřelky, ve svém světě ztracení snílci, ženy s modrou krví a zázračně omládlí staříci, kteří se všichni společně nenuceně a zdánlivě bezstarostně procházejí přes zahrady potěšení mezi zalesněnými horami.
Je to snad příslovečná německá pohostinnost, která prosvítá tímto kaleidoskopickým obrazem jako základní barva, lákavě se usmívá v útulných domech, láká vás do snů v okouzlujících zátiších a ze starých lidí dělá opět jako kouzlem malé (a přitom velké) děti.
Je to snad ta zvláštní krajina, kterou vytvořila příroda svou intuicí a kam prozřetelnost umístila zázračné a léčivé lidské sídlo. V úzkém údolí plném chatek a vil, chrámů a věží, které se objevují před upoceným pohledem po zdolání prudkých svahů a hor. Město, jež se skrývá v zeleni a znovu a znovu se vynořuje jako lesní království známé jen z pohádek.
Je to jedna z těch věcí, nebo něco zcela jiného, co dělá z těchto českých lázní klenot mezi ostatními lázeňskými městy, propůjčující tomuto místu opalizující kouzlo?
Je to snad vše dohromady, a hlavně ještě něco navíc: je to čestný a živý duch občanů Karlových Varů, kteří rozumí povinnostem hrdých světových lázní a nikdy se neunaví překvapovat ty, kteří se vracejí hledat zdraví a radost. O lidech a městech nelze říci nic jiného, než že jsou stále silnější, pohostinnější, stále efektivnější a vynalézavější, aniž by přitom ztrácely svůj přirozený charakter. Tuto chválu si Karlovy Vary a jejich obyvatelé zaslouží plnou měrou.“
Neues Wiener Tagblatt, 6. května 1895.
Článek „Das neugeschmückte Karlsbad“ o otevření Císařských lázní od Alfreda Klaara.