Mezník roku 1989 byl v Karlových Varech mnohem rozostřenější než jinde v republice. Dávno před revolucí si tady komunismus podával ruce s kapitalismem. Jedním z takových případů bylo kasino v Císařských lázních, které zahájilo provoz v červnu 1988.
Země spravovaná KSČ na konci 80. let zoufale potřebovala západní marky, šilinky a dolary. Kabinet Lubomíra Štrougala proto navazoval kontakty, kde mohl a jedním z výsledků bylo přizvání rakouské developerské firmy Warimpex ke spolupráci se státním lázeňským podnikem Balnea. Společně založily společnost Balnex, kde měli Čechoslováci 51 % a Rakušané 49 %. Cílem bylo investovat do lázní a revitalizovat lázeňské budovy. Jedním z plodů spolupráce bylo právě karlovarské kasino.
Black Jack v Zanderově sále
V dubnu 1988 schválila Štrougalova vláda „usnesení o rozvoji lázeňství a cestovního ruchu“, kterým dala hazardu v Karlových Varech zelenou. Provoz kasina měl na starosti československo-rakouský Balnex ve spolupráci s další rakouskou firmou Casinos Austria International. Ta dodala hrací stoly pro ruletu a Black Jack, 29 výherních automatů, základní kapitál 1,2 milionů rakouských šilinků a především know-how. Československo přitom nebylo první východní zemí, kam Rakušané zamířili – v Maďarsku provozovali kasino už od roku 1980.
Tuzemský režim byl ale mnohem svázanější, a tak otevření hazardního podniku v Zanderově sále Císařských lázní působilo jako z jiného vesmíru. Poprvé se v něm ruleta roztočila 26. června 1988, ze začátku údajně jako půlroční experiment. V listopadu 1988 ale schválilo ministerstvo financí jeho provoz natrvalo. S jedním podstatným omezením. Dovnitř nesměli českoslovenští občané.
Čechoslovákům vstup zakázán
Podnik byl určený výhradně pro západní návštěvníky a u vstupu se kontrovaly pasy. Čechoslováci mohli proniknout jen výjimečně jako doprovod zahraničních hostů a ani v tom případě nemohli hrát. A i kdyby se dovnitř dostali, zřejmě by si za své platy nemohli dovolit ani čaj. Ten stál (podle reportáže z roku 1990) tehdy astronomických 60 Kčs. Za stejnou částku se dala pořídit káva, pivo stálo 80 Kčs a sklínka brandy Napoleon 490 Kčs.
Několik vyvolených Čechů však v kasinu pracovalo. V lednu 1989 vyšel v komunistickém deníku Pravda inzerát na místa krupiérů. Po adeptech se žádalo střední nebo vysokoškolské vzdělání, znalost němčiny a angličtiny a ochota pracovat v noci. Odměnou jim byl průměrný výdělek kolem 6 000 Kčs měsíčně.
Odpor místních a Donald Trump
Mezi místními občany, včetně komunistů, však nebudilo kasino příliš nadšení. Předseda celozávodního výboru KSČ lázeňského podniku si stěžoval, že vedení lázní nerespektuje názor běžných zaměstnanců, kterým kasino vadí. Stejné námitky podávalo Občanské fórum zaměstnanců lázní po roce 1989.
Po revoluci se podmínky pro provoz změnily. Po přijetí loterijního zákona mohli v kasinu hrát i českoslovenští občané a jako houby po dešti začaly vyrůstat další hazardní podniky po celé zemi. V roce 1994 se provoz kasina v Císařských lázních chýlil ke konci. Budovu měla v té době v pronájmu od města belgická firma, která plánovala rekonstrukci. Manažer firmy byl červenci 1994 citován Severočeským deníkem v tom smyslu, že o Zanderův sál má jako investor zájem Donald Trump. Z rekonstrukce ani Trumpova zájmu ale nic nebylo, a tak zůstaly na divoká 80. a 90. léta jen rozpačité vzpomínky. (JJ)
Reklama kasina v časopise Stadion, 1990
Reportáž časopisu Stadion z prosince 1990. Pohled na Zanderův sál
Casino v Zanderově sále, Pohlednice ze sbírky Stanislava Burachoviče
Inzerát z deníku Pravda, 18. leden 1989
